Česká republika a Slovensko se staly členskými státy EU v roce 2004. Obě země procházejí v posledních několika letech obdobím rychlého hospodářského růstu. Odvětví komunikací a informačních technologií se na hospodářském růstu podílí. Výdaje na IT vzrostly z 2,2 miliardy EUR v roce 2003 na 2,9 miliardy EUR v roce 2005 v České republice a z 0,6 miliardy EUR na 0,9 miliardy EUR na Slovensku podle statistiky zveřejněné agenturou Eurostat.
Češi a v o něco menší míře Slováci zaostávají za ostatními evropskými národy ve znalosti cizích jazyků. Podle průzkumu Eurobarometer z února 2006 je pouze 24 % Čechů a 32 % Slováků starších 15 let schopno vést konverzaci v angličtině (ve srovnání např. s 59 % Belgičanů nebo 86 % Dánů). Dostupnost lokalizované verze proto znamená výraznou konkurenční výhodu, protože většina uživatelů nedokáže využít veškerý potenciál softwaru s anglickým uživatelským rozhraním.
Zákon na ochranu spotřebitele 634/1992 Sb. platí v České republice i na Slovensku:
Prodávající je povinen řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných
výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku
a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o
riziku souvisejícím s poskytovanou službou. Jestliže je to potřebné s ohledem
na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání, je prodávající povinen zajistit,
aby tyto informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné.
Pokud jsou informace poskytovány písemně, uvádějí se v českém jazyce.
Slovensko jde ještě dále v Zákoně o státním jazyce č. 270/1995 Sb.:
Verejnoprávne orgány a nimi zriadené organizácie sú povinné používať
štátny jazyk vo všetkých informačných systémoch i vo vzájomnom styku